Události, silné příběhy

Dnešní podvečer začal jako idylka, ale skončil dramatem, které jen potvrdilo, jak výjimečný je náš dobrman Manny.

Chceme se s vámi podělit o příběh psa Filipa a jeho páníčka Emila (72). Na začátku července jsme dostali zprávu o týraném psovi, který žije už rok v autě v Hodoníně. A to s výzvou, abychom zakročili. Informace nás znepokojila, a tak jsme se spojili s místními úřady, abychom situaci prověřili. Zjistili jsme, že je celý příběh mnohem komplikovanější.

Na Psí ostrov jsme před půldruhým měsícem přijali tři pejsky. Majitelka se prezentuje jako záchranářka, která před mnoha lety psy přichýlila, protože je údajně nikdo jiný nechtěl. Stav, v jakém jsme psy převzali, by žádný opravdový záchranář nedopustil.

Dnes ráno se snídaně na Psím ostrově podávala se zpožděním. Hlavní šéfkuchař Ája měla totiž důležitější práci. Ptáte se, co je důležitějšího než plná bříška psích trosečníků? Nový trosečník v nesnázích!

Po všech těch peripetiích a odkládání zákroku se hned po Silvestru začaly události konečně hýbat. Radeček podstoupil dlouhoplánovaný zákrok a má protézu.

Včera byl zase jeden z těch dnů, kdy se ptáme Proč? a říkáme si, Jak je toto možné?! K péči o Trishu, Radka a více než dvě desítky dalších trosečníků, kterým denně věnujeme nemalé množství energie a času (o stavbě Majáku nemluvě), se před 14 dny přidal nahlášený zanedbaný jorkšír v katastru Kostic. Dvě všímavé duše ho objevily při procházce v polích. Nehybně ležel, vypadal polomrtvý.

Je to tady! KALENDÁŘ PSÍ OSTROV 2024 JE NA ESHOPU! Podpořte nákupem psí trosečníky a celý další rok se kochejte fotkami dnes již šťastných pejsků, kterým jsme společně pomohli.

Není dlouho, co jsme zaplatili zálohu ve výši 75 tis. Kč na bezmála rok plánovanou operaci Radečkovy amputované nohy. Ještě nemáme potvrzený prosincový termín zákroku a už je tu nová pacientka, která nás a vás potřebuje :( Ozvala se naše domovská veterina, jestli bychom měli možnost přijmout holčičku, kterou vlastní majitelé přejeli autem. Když ji přinesli a na RTG se ukázala šikmá roztříštěná zlomenina stehenní kosti, “lidé” naznali, že je operace za 15-20 tisíc příliš nákladná a požadovali eutanázii.

Dalším novým trosečníkem, který připlul na Psí ostrov, je obřík Hulk. Mladé nevycválané psisko s uhrančivým pohledem, které chce všechny zulíbat a vyskočit jim do náruče. V jeho krátkém životě zatím neměl moc štěstí.

Hubeňoučký pejsek na fotkách je nový trosečník, který v neděli zakotvil na Psím ostrově. Dali jsme mu jméno Punto. Denně odmítáme příjem nových pejsků a na pořadníku čekají další psí trosečníci, kteří potřebují naši pomoc. Jeden odejde, dva přijdou, je to nekončící smyčka.

Když nám před časem napsala Mirka Ježková z Vinařství Ježková, které sídlí kousek od nás, že se jí líbí naše práce, chtěla by přiložit ruku k dílu a má nápad. Byli jsme zvědaví s čím přijde. A je to pecka!

Tohle je paní Jitka, má 82 roků a žije nedaleko Brna. Mnozí lidé jejího věku si již užívají zasloužený odpočinek a vytváření hodnot nechávají mladším. To ale není případ babi Jitky. I když zdravíčko už neslouží, jak by mělo, snaží se být stále prospěšná světu a hlavně pejskům, které má moc ráda.

Celý příběh ovčandy Týny, jehož nit se u nás vine už od r.2021, se má tak. Týna neměla štěstí na majitele. Pořídil si ji seniorský pár k domu se zahradou. Přesvědčeni, že ještě nejsou tak slabí, aby nezvládli velkého psa, když jich za svůj život měli několik.

Pomoc nemá hranice. A pomoc nevinným a bezbranným zvířatům už vůbec ne. Pojem hranice je pro nás totiž trošku vágní. Psí ostrov se nachází v nejjižnějším moravském městě, pěšky odtud dojdete na Slovensko i do Rakouska a nebude vás to stát ani moc úsilí. Proto jsme se dlouho nerozmýšleli, když nás Toulavé tlapky, z.s. poprosily o pomoc pro tři rumunské pejsky.

Minulý týden v sobotu odpoledne zvoní telefon a na druhé straně sluchátka se ozve “Národní registr, dobrý den, našli vašeho Artuše. Můžete si zapsat kontakt na nálezce?”. Eh? V ten moment se rozjede kolotoč neuvěřitelných událostí. Asi každý záchranář má spoustu historek, které by stačily na knihu. Tahle je ale speciální. To prostě nevymyslíš. Na fotce je Artuš a přežil vlastní smrt.

David Koller se stal patronem Psího ostrova v roce 2019. Myšlenka projektu ho natolik nadchla, že se za námi pravidelně rád vrací.

Jedním z patronů Psího ostrova je i herec Ivan Lupták, kterého určitě znáte nejen ze seriálu Ordinace v růžové zahradě 2, ale také ze spousty dalších seriálů, filmů a divadelních představení. Náhody neexistují a tak se jednoho dne objevil na Psím ostrově.

Nezastavujeme, máme zpoždění! Od roku 2017 hned vedle 24/7 péče o psy budujeme pomáhající centrum Psí ostrov. Pojďte se podívat, jak bude psím trosečníkům pomáhat Maják.

Představte si, že scházíte schody v panelovém domě a skrz otevřené dveře jednoho bytu spatříte štěně kňučící v malé kleci plné výkalů. Má nasazený náhubek, i ten je obalený výkaly. Nechalo by vás to klidnými?

Jmenuje se Radek, často mu říkáme zdrobněle Radeček a to proto, že se k nám dostal jako malé několikatýdenní štěňátko. Dneska už je to velký skorolabrador a můžete jej vídat v našich příspěvcích už dva roky. Jaktože je tak pohodový, krásný mladý pes tak dlouho v útulku?

V únoru 2023 na vás z našeho kalendáře Psí ostrov 2023 vykoukla Barunka. Před rokem se k nám dostala se silnou dermatitídou, páchnoucí, téměř bez srsti, s vchlípenými víčky, otlaky na kloubech a s vrozenou a neřešenou deformací předních pacek.

Tento příběh se začal psát před mnoha lety. Tehdy nejspíš.. říkejme tomu láska ke psům , přivedla pana P. k vlastnictví prvního černého psa. Čas plynul a psů přibývalo. Jak se k pánovi dostávali zprvu, netušíme. Později už se mu množili mezi sebou a ti co přežili se začlenili do smečky. Tehdy jsme o existenci pana P. a jeho “chovu” netušili. Ale útulkem nám za ty roky prošlo mnoho černých psů, kteří jak už je dnes zřejmé, museli pocházet z tohoto místa. Nalistujte si v našem letošním kalendáři například černého pejska Brita nalezeného v Hruškách po tornádu, jakoby jim z oka vypadl. Podněty na pána přicházeli z řad jeho spoluobčanů i samotné starostky Hrušek (okr. Břeclav).

Jak to celé začalo? Čtěte: Kauza Sobůlky - přemnožení psi na "smetišti"

Podpory ze strany úředníka se psům nedostalo. Klid po pěšině. A tak, jak jsme se obávali, fenka, kterou nám dosud majitelka odmítala vydat se slovy “není březí, je jen tlustá”, opravdu porodila. Štěňata prý byla jen dvě. Těžko tomu věřit. Každý další den a týden zpoždění zvyšuje pravděpodobnost množení dalších. Nemohli jsme sedět a čekat.

Rozhodně nejsme z těch, kteří vhodnými podmínkami pro psa myslí jen a pouze gauč, plnou mističku a dostatek lásky. Ale ….to možná také proto, že jsme už viděli lecos. Podobně jako smečka od Znojma, měly i holčičky Pipi Punčochatá, Viola, Bellis a Camomila “z pekla” štěstí. Na jejich příběh nás upozornila obyvatelka jedné malé obce nedaleko Kyjova. V řadové zástavbě, ve dvoře, který vypadá a voní jako smetiště, žije početná smečka středně velkých psů, kteří se nikdy nedostali za vrata. Nikdy je nikdo z místních neviděl, přesto o nich celá obec ví. Jejich neustálý štěkot je (hlavně v noci) slyšet do dálky. Místo boudiček mají podvozky aut a rozpadlé skříně, místo mističek oprýskané kastroly a plechovky. Živoří v bahně, feny rodí mezi haldami harampádí nahromaděného majitelkou.

Ač z kapacitních důvodů každý týden odmítáme desítky poptávek o umístění psů, když nás oslovila pracovnice KVS a krátce popsala situaci, kterou odhalila při kontrole jednoho nezvládnutého chovu u sociálně slabé rodiny v okrese Znojmo, nenechalo nás to klidnými.

Co je to GDV? Syndrom dilatace a torze žaludku (z angl. gastric dilatation and volvulus), častěji prostě známé jako „torze“.

Příběh dlouhosrstého německého ovčáka Cliffa se začal psát před deseti lety. Narodil se v registrované chovatelské stanici a koupili si ho lidé z Moravy, aby jim ohlídal firmu. A to také Cliff jako služební pes zodpovědně plnil. Jediným narušitelem, před kterým selhal, bylo tornádo.

Potřebovali jsme nádech a odstup, abychom našli sílu se s vámi podělit o další neuvěřitelný příběh jedné psí rodinky. Příběh smečky z Pánova, pro kterou bylo tornádo vlastně obrovským štěstím.

V noci z 24. na 25. června postihlo jih Moravy ničivé tornádo, které mnoho rodin připravilo o střechu nad hlavou, některým vzalo členy rodiny – ať už lidské, nebo zvířecí a po náročných dnech a měsících loňského i letošního roku zasadilo další hlubokou ránu.

Hluboké šrámy, které se budou dlouho hojit, utrpěla i duše. Nejen dospělí, ale i děti a zvířata nyní v zasažených oblastech zažívají obrovský stres, který se díky šoku možná ještě neprojevuje naplno, ale další dny, týdny a měsíce, možná roky, bude více nebo méně přítomný.

Tři kilometry vzdušnou čarou od našeho sídla na Psím ostrově, na dohled od frekventovaného nově vybudovaného covid centra při hranici se Slovenskem.
Nikde nebylo ani živáčka, jen na cestě sedělo umorousané naříkající tříkilové štěně s pochroumanou pacičkou. Páchlo močí, srst mělo "posypanou bleším trusem" a bylo evidentní, že "něco s nožičkou" se mu nestalo včera. Zhrublá kůže v ohybu zápěstí a změněná anatomie necitlivých prstů napovídala buďto o vrozené vadě, nebo úrazu.

Chtěli jsme Vám představit Ťapku. Žila se svými lidmi v domě plném špíny a odpadků, bez elektřiny a tepla.

Nevěděla, že za plotem existuje veselejší a bohatší svět, takže byla vlastně docela spokojená. Zvykla si na nekomfort, hlad, zimu i bolest.

Přesto své lidi milovala a věřme, že oni se o ni starali nejlépe, jak uměli. I o tento domov však lidé přišli a byli nuceni odstěhovat se jinam, kam už s nimi Ťapka nemohla.

Mělo by mu být šest let. Tedy alespoň podle očkovacího průkazu, který jsme k němu dostali. Jmenuje se Endy. Vlastně jmenoval. Od teď je to J.F.Kennedy von Dočasky. Jemu je to stejně jedno. Je hluchý. Samec, kastrovaný, s pohledem válečného veterána, který zažil víc, než si kdo umí představit. A my si to něco také jen představujeme. Přivedla ho sociální pracovnice, která pečuje o klientku, co dostala psa k Vánocům.

Říkáme mu Karle, Kájo, Karlíku. Přivezla nám ho Městská policie poté, co byl odchycen v Moravské Nové Vsi a prvotní informace byla, že je to hodně starý psí dědeček.

Bůh ví, jak dlouho byl na ulici. Byl prochladlý a silně inkontinentní, také byl dosti vyhublý, nekastrovaný, neměl obojek, není ani čipovaný. Měl velký strach a netvářil se ani trošku přátelsky. Po pár dnech s námi přestal zápasit a nechal se pohladit. Ale dělal nám velké starosti, nechtěl jíst, měl děsivý průjem a to vážil jen 8,6 kg. Při komplexním vyšetření se ukázal brok v podkoží a komplikace na prostatě, která patrně způsobuje inkontinenci. Další nalezeneček, kterého se někdo snažil sprovodit ze světa, má nasazena antibiotika :(

Pamatujete na pejska, kterého kolemjdoucí našli přivázaného v lese na vodítku z autolana a obojku z upínáku s ráčnou?
Jmenuje se Bim a bydlí v lese.

Dovedl nás domů, ke své lidské a psí rodině a odstartoval příběh dvaceti Lesánků.

Když k nám policie tohoto skřítka přivezla, připomínal mop, vrčel na nás a měl velký strach, že mu budeme chtít ublížit. Mysleli jsme si, že je to zanedbaný psí děda. Čip jsme kontrolovali až druhého dne. Netvářil se ani trochu přátelsky, a tak jsme na něj museli pomalu. Nervózně až hystericky vrčel a štěkal na všechny a všechno, co se k němu přiblížilo. Chvíli jsme si i mysleli, že je slepý. Nebyl ve stavu, aby se nechal prohmatat. Měl ale naštěstí velkou chuť k jídlu, ta dávala naději, že se nám ho dřív, nebo později podaří přesvědčit, že nám může věřit.

K tomu, o který se s vámi podělíme dnes, nás před půl druhým měsícem přivolala Krajská veterinární správa. Začal se psát před půl rokem, kdy se miloučké fence, křížence labradora, narodila tři štěňata. Její sociálně slabší majitel, který má velký problém se svým životem a řeší ho alkoholem, samozřejmě krytí neplánoval a nejspíš o březosti feny až do porodu nevěděl. Psí mamina se třemi dětmi a jeden zkrachovalý člověk žili pospolu v domě, který nemá jediné okno zasklené, jedinou kliku, která by uměla dveře zavřít/otevřít. Na jídlo pro psy měl pán peníze jen zřídka. Nikdy je nevenčil, žil s nimi ve výkalech. Netušil, co psi dělají, když vyspával opice. Z přilehlé střechy, kam se dalo proskočit oknem, měly fenky výhled, štěkotem rušily klid a z pokojné vesnice udělaly rozhádanou. Párkrát se stalo, že z domu vyběhly na ulici a jako smečka děsily sousedy. Ani tehdy ale fenám nikdo nepomohl. A nejspíš by se nic nezměnilo dodnes. Až když jednomu sousedovi ruply nervy a vystřelil. Nejdominantnější z nich byla na místě mrtvá.

Zábava, čipování zdarma, známé osobnosti a podpora útulků. To byl hlavní záměr Moravského psího dne, který se historicky poprvé konal „u nás“ v Lanžhotě.
David Koller, Markéta Hrubešová, Jiří Zonyga, Tereza Fajksová, Rudolf Desenský, Pavla Vitázková, moderátoři Jana Stryková a Daniel Žďárský …

Ač se zdá neuvěřitelné, že by někomu mohl překážet pejsek, který se div neschová do kapsy, Lopiho zavrhla rodina.
Kdysi patrně býval šťastným a milovaným společníkem, ale děti vyrostly, vyletěly z hnízda a Lopi zůstal v rodině jako páté kolo u vozu. Byl vystěhován na dvorek, ze kterého často odcházel najít štěstí jinde. Sousedé ho vídali na pochůzkách. Někdy i celý den nikomu nechyběl.

Přijali jsme 10 pejsků ze včerejšího zásahu, ke kterému byla přizvána Městské policie a později i státní policie v Ivančicích. Psi žili v naprosto otřesných podmínkách v několika místnostech rodinného domu stojícího na hlavní ulici. Ve vlastní moči, vrstvách výkalů, bez vody a jídla. Mají záněty v očích, jsou vyhublí, dehydrovaní, mají přerostlé drápy, a prokousané uši, jak se rvali mezi sebou. Jedna fenka má větší jizvu po zranění na hlavě. V domě bylo nalezeno šest mrtvých psích tělíček. Na reportáž se můžete podívat zde. Aktuálně potřebujeme vaši pomoc s úhradou veterinárních nákladů pro pejsky, které máme v péči Dočasky.cz.

Přivolala nás k němu zoufalá maminka čtyřměsíčního kojence. Našla ho nehybně ležet na silnici. Sama nemohla odjet od nemocného dítěte a nedovolala se jinam, než k nám. Okamžitě jsme skočili do auta a na místě byli do 5 minut.

Dva teamy, ve kterých vládne zdravá soupeřivost, ze kterých srší energie a ochota postavit se výzvám a překonávat překážky s vysokým nasazením. Teamy, kde každý jeden znamená velmi mnoho a díky SPOLUpráci mají obrovskou MOC. Effective Racing a Dočasky.cz.

S prosbou o pomoc nehybnému bílému pejskovi se na nás v pondělí v poledne obrátili obyvatelé Šitbořic na Břeclavsku. V areálu tamního vinařství Sklep Maryša nehnutě ležel bílý pejsek. Pokoušeli jsme se kontaktovat místní Obecní úřad, abychom ohlásili nález a zjistili, zda má obec smluvní vztah s některým útulkem, kam by mohl být pejsem umístěn. Pevné linky ale na obci den před státním svátken nikdo nezvedl, proto jsme zařídili vyzvednutí i převoz a u nás proběhlo prvotní ošetření díky MVDr. Lídě Machové. Jedná se o čipovanou fenku středního bílého pudla, věk odhadujeme na 5 a více let. (Čip není registrovaný).Kulhá na levou přední tlapku, srst měla zadredovanou a plnou přisátých i lezoucích klíšťat. 

Kulhající, zadredovaný a zablešený Fox byl odchycen v -12°C, na konci února 2018. Fox se toulal ulicemi v Hruškách u Břeclavi a přespával v tújích. Celou dobu mu nikdo nepomohl, až Petra ze spolku SOS kočky Hodonín nám o Foxovi dala vědět. Hruščané ho spíše odháněli, protože na ně vrčel. Proč vrčel, se ukázalo až z rentgenových snímcích pořízených na vstupní prohlídce. To, co je na nich vidět, je kompletně oddělená podélná zlomenina ramenní kosti, jejíž stáří odhadují veterináři spíše na měsíce. Při pohledu na snímky už není divu a snad každému musí být jasné, jak moc Fox trpěl. Krom zlomeniny vidíte na snímcích výrazně bílé "tečky". Jsou to broky! Jeden z nich byl v těsné blízkosti zlomeniny! Foxe chtěl někdo sprovodit ze světa zastřelením! Za dopadení střelce byla vypsána odměna, přesto se ho nepodařilo dohledat.

Přijali jsme 16 pejsků z kauzy na Vysočině, kteří žili v naprosto otřesných podmínkách, ve vlastní moči, výkalech, v přepravkách, klecích. Mají na sobě boláky, od pokousání, neléčené záněty, přerostlé drápy, kde je velmi bolí chození, mají oční problémy a někteří jsou úplně slepí. Aktuálně potřebujeme vaši pomoc s úhradou veterinárních nákladů pro pejsky, které máme v péči Dočasky.cz.

Když k nám v létě 2016 dorazil Herry a jeho dva bratři, byli v tak zoufalém fyzickém i psychickém stavu, že málokdo věřil, že se jedná o štěňata s průkazem původu narozená po čistokrevných rodičích v chovatelské stanici. Byli vyhublí na kost, Herry měl snadno hmatatelná žebra i páteř, vystouplé kyčelní klouby, deformovaný ocásek, byl dehydratovaný a přecitlivělý na zvuky.  Všichni tři neuvěřitelně páchli čpavkem/močí, srst na tlapkách měli zbarvenou do žluta, drápky přerostlé/neobroušené, na zubech měli silnou vrstvu plaku neodpovídající věku. Byli ve velkém stresu.