Zanedbaná péče, zmařené životy: Kdo nese odpovědnost?
Selektivní slepota?
Mnohé z vás zajímalo, co se stalo se zanedbanými ovečkami a kravičkou žijícími společně s boxery. Poté, co s námi z Lužic odjeli Bizie a Olaf dny plynuly a po zvířatech nebylo vidu ani slechu. Zveřejněním na našem FB se sice zvedl prach, bývalý majitel K. Š. starší nelenil psát výhružné esemesky a mimo jiná obvinění se nebál tvrdit, že mu zvířata někdo ukradl a můžeme za to my. Kloudné stopy ale nebylo. Bezmála měsíc jsme každou noc usínali s myšlenkou na to, kde zvířata jsou, jestli mají co jíst, zda vůbec ještě žijí...
Zkuste si představit jakou úlevu jsme prožívali, když se naprostou náááhodou opravdu objevila. Celé stádo bylo “ukryto” jen o pár kilometrů dál k hospodáři, který o probíhající kauze nic netušil a uvěřil báchorkám pana K.Š., že byl vyhnán z pronajatého pozemku a potřebuje zvířata jen dočasně ubytovat. Nemáme důvod o této verzi pochybovat. Zvlášť proto, že jsme díky onomu člověku mohli všechna zvířata převézt do bezpečí.
Přečtěte si více o kauze zanedbaných zvířat z Mikulčic a Lužic:
Že jsou ovečky březí jsme tušili. Hned jsme proto domluvili termín u veterináře, střihače a kontrolu KVS. Největší obavy jsme měli o vysoce březí ovečky. Báli jsme se, aby zvládly porod a péči o jehňata… a obavy se naplnily. Radost ze záchrany vystřídal šok, smutek až do morku kostí a také obrovský vztek. Tři ovečky a beránek se lepšího života nedožili.
Úmrtí bylo náhlé a zaskočilo nás nepřipravené. Dá se vůbec na něco takového připravit? Došlo k selhání životních funkcí v důsledku dlouhodobého strádání a živoření. Byl víkend, obvolali jsme mnohé veterináře z okolí s prosbou o vyšetření přeživších dvou ovcí. Neuspěli jsme ani na VFU Brno. Nakonec nám telefon zvedla MVDr. Bezděková až z Náměště nad Oslavou, kam jsme se za ní s ovečkami v autě rozjeli. Jsme jí velice vděční, zachovala se vysoce profesionálně a empaticky a alespoň trošičku nás uklidnila. Ovečky důkladně vyšetřila, sono potvrdilo březost větší ovečky, nevyloučilo březost menší ovečky, krevní testy ukázaly náběh na ketózu a nebo jaterní selhání u obou oveček v důsledku dlouhodobé nepéče. Obě dostaly koktejl léků a zatím se drží. Mrtvé ovečky jsme předali do státního veterinárního ústavu v Jihlavě na pitvu.
Zvířata už viděly inspektorky KVS pro Břeclav i Hodonín. Oslovený střihač vyřešil problém s několik let nestříhanou zadredovanou a špinavou vlnou. Zkrátil jim také extrémně přerostlé paznehty, už mají nožičky jako v papučkách. Přerostlé paznehty ovcím způsobují bolest a kulhání, usnadňují vznik zánětů a mohou vést k deformaci kloubů. Po ostříhání vlny se ukázalo, že jedna z nich má ošklivě hnijící ocas. Ránu jsme ošetřili a pěkně se hojí. Jsou v suchu, mají více pohybu, jsou krmeny kvalitním krmivem, předně dostatkem voňavoučkého sena. Dostávají doplňky stravy a mají přístup k vodě, ale jedna je přesto dále v léčení. Holky byly opravdu velmi zanedbané, ale věříme, že tyhle dvě už svůj boj o lepší místo pod sluncem zvládnou. Pošlete jim pozitivní myšlenku – zejména porod je v jejich stavu stále vysoce rizikový.
Kravička na tom byla od začátku nejlépe a zatím se drží. Na krku má lysiny, pravděpodobně formu plísně, aplikovali jsme antiparazitika. Ale jíst jí chutná a už je s ní i lepší domluva při manipulaci. Zítra ji vyšetří MVDr. Krabička, dojde i na odběr krve.
To, že je péče o tzv. hospodářská zvířata finančně mnohem náročnější než péče o psa asi zmiňovat nemusíme. Aktuálně se šplhá ke 30 tisícům korun. Nutně potřebujeme koupit další balíky KVALITNÍHO sena.
Můžete-li a chcete-li přispět na veterinární péči a krmivo pro zachráněná zvířata, pomoc neodmítneme a můžete tak učinit na účet veřejné sbírky: 2601143882/2010 IBAN: CZ41 2010 0000 0026 0114 3882. Do poznámky prosím uveďte “STADO”.
Přispět můžeš jednoduše i pomocí tohoto QR kódu
Děkujeme všem, kterým život těchto krásných bytostí není lhostejný!
Nám rozhodně nebyl, není, děláme co můžeme, opravdu maximum. Víme, že nebývá lehké týrání zvířat prokázat. Jsme ale přesvědčeni, že to není tento případ. Neopomínejme smečku boxerů. Psi měli stejného majitele. I hospodářská zvířata dlouhodobě strádala, vyčerpané ovce žily s beranem, rodily jak na běžícím páse. Přežila jehňata? Nebo se rodila mrtvá? Majitel stádu nezajistil ani základní péči, v minulosti bylo na tato fakta upozorňováno a bylo možné prokazatelné pochybení uchopit a konat. Nestalo se. Přehlížena byla absence veterinární péče i nedodržování povinností registrovaného hospodářství, o welfare, tzn kvalitě života zvířat nemluvě. Nebyla správně/kvalitně a dostatečně krmena, neměla vhodné podmínky ustájení, neměla možnost se pohybovat. Nebyla nezaměnitelně označena. Musela zvířata za něčí laxnost zaplatit životem? Mohl krom majitelů někdo změnit osud zvířat a jejich smrti zabránit? Pak se ptáme — kdo? Sousedé i starostové se snažili a udělali, co bylo v jejich silách. Ale bez jasného kroku těch, kteří mají pravomoci situaci řešit (KVS, ORP), zůstává pomoc zvířatům polovičatá.
Máme tomu rozumět tak, že když se nejedná o zvířata chovaná na maso nebo mléko, rozuměj lidskou potřebu, tak to není důležité? Musejí zvířata umírat, abychom my lidé změnili postoje? Odpovědi by mohly poskytnout orgány činné v trestním řízení řešící podezření ze spáchání nejednoho trestného činu.
