Radeček je jednu nohu od adopce
Jmenuje se Radek, často mu říkáme zdrobněle Radeček a to proto, že se k nám dostal jako malé několikatýdenní štěňátko. Dneska už je to velký skorolabrador a můžete jej vídat v našich příspěvcích už dva roky. Jaktože je tak pohodový, krásný mladý pes tak dlouho v útulku?
Radečka nějaký bezcitný člověk vyhodil mrazivého března roku 2021 na opuštěnou stezku blízko slovenských hranic. Umorousané naříkající tříkilové štěně s pochroumanou pacičkou, které páchlo močí, srst mělo "posypanou bleším trusem" a bylo evidentní, že "něco s nožičkou" se mu nestalo včera. Zhrublá kůže v ohybu zápěstí a změněná anatomie necitlivých prstů napovídala buďto o vrozené vadě, nebo úrazu. V takovém stavu nám Radečka nálezci přivezli do útulku. Dodnes jsme nepochopili, jak mohl být někdo tak krutý a bezcitný, že vyhodil malé handicapované štěňátko a nechal ho napospas. Venku, v mrazu by dlouho nepřežilo. Toho slaboduchého ubožáka se bohužel nepodařilo dohl
edat.
Radečka se okamžitě ujala naše nejstarší chůvička, hovawartka Myška, dodnes mu hraje roli náhradní mámy a má s ním božskou trpělivost. My jsme štěňátko ošetřili, odblešili a objednali ho na ortopedii do Brna. Na první pohled a pohmat bylo zřejmé, že v prstech levé přední tlapky nemá citlivost a tlapka je vybočená. Rentgen potvrdil chybějící carpus a dva na sobě nezávislí chirurgové se shodli, že k poškození došlo ve velmi raném věku vlivem traumatu, např. přišlápnutím, přivřením, vyloučit nelze ani kousnutí jiným psem. Nepochybně šlo o velmi bolestivý zážitek, který si nikdo z nás nepřeje pocítit.
Na ortopedii ale svitla naděje! Pokud udržíme Radečka ve slabší výživové kondici, budeme mu zajišťovat ortézky, které s ním porostou a budou nožičku přidržovat, je šance, že po dosažení fyzické dospělosti půjde packa zoperovat a vyhneme se tak amputaci celé nožky. Zajištěním kvalitní stravy a dostatku správného rovnoměrného pohybu, s vyloučením přílišného skákání, jsme doufali, že se k vytouženému cíli dobojujeme a uvolníme ho
do adopce.
Celé dva roky jsme Radečka udržovali v kondici, packu jsme fixovali ortézkami, dopřávali jsme mu dostatek korigovaného pohybu, návštěvám zakazovali, aby mu házeli cokoliv, za čím by letěl jako střela, a když, tak jen směrem do vody, dokud měla teplotu na koupání. Jeho stav jsme průběžně konzultovali s odborníky. Mnozí z vás určitě Radečka u nás na Psím ostrově potkali, měli možnost ho podrbat a vidět, jak moc si užívá života a absolutně svůj handicap neřeší. Někteří jste si ani nevšimli, že nějaký handicap má.
Z miminka se Radeček vytáhl na psa o váze cca 25 kg. Po roce věku nám pan doktor v Brně překvapivě sdělil, že pes chodí a aktuální stav by operativně neřešil. Nicméně, Radečkova noha se zhoršovala. Absenci ohybu kloubu vyřešil Ráďa po svém a na “podpatku” z deformovaných prstů se točil, takže mu začaly praskat a silně krvácet polštářky, nefunkční stočené drápy ve zbytcích prstů začaly zarůstat a rozjely zánětlivý proces. Pro nás, ale hlavně pro Ráďu to nebyl uspokojivý stav. Před každým venčením bylo nutné nohu převázat. Radek si převaz při první příležitosti buď hned rozkousal, nebo smočil v jezeře. Nechat mu stabilně plastový krunýř bylo také doporučení k ničemu. Radka nijak v pohybu neomezoval, naopak byl svému okolí, hlavně malým spolubydlícím, nebezpečný. Šlo to zkrátka od deseti k pěti až do momentu rozhodnutí vyhledat nového specialistu, který naše obavy bude brát vážně. A tak se Radkův příběh posunul ku Praze, kde hned první návštěva nedopadla nejlépe. Nabízely se 3 možnosti řešení. 1/ amputovat nohu celou i s lopatkou, 2/ amputovat část nohy a chybějící “délku” nahradit nasazovací protézou, 3/ amputovat část nohy a využít trvalou protézu. Ani racionální vysvětlení, že tak mladý pes se bez potíží naučí běhat o třech nohách a naopak se mu uleví od bolesti problematického pahýlku, nás neuklidnilo a potřebovali jsme to “rozdýchat”. Rána se nehojila, zvláště jeden prst Radkovi extrémně vadil a měl tendence si ho i přes krytí olizovat.
Byli jsme zoufalí a málem se TO stalo. Málem js
me svolili k nevratné amputaci celé levé hrudní končetiny i s lopatkou. V den, kdy jsme na zákrok odjížděli, napadl sníh a provoz na silnici byl katastrofální. Cesta trvala věčnost a provázely ji jisté náááhody, které ve výsledku způsobily tak velké zpoždění, že už na tak náročný zákrok nebyl čas ani klid. K fatální amputaci tedy nedošlo, byl “jen” odstraněn problematický prst a než jsme naplánovali náhradní termín, něco říkalo, abychom Ráďovi nechali důkladně zrentgenovat obě přední tlapky. Tak se díky 3D RTG a CT na Animal Clinic v Praze ukázalo, že pravá noha, na kterou Ráďa spoléhá a zatěžuje ji mnohem více, než by se slušelo, vykazuje známky dysplazie loketního kloubu s úlomky a poškozenou chrupavkou a bez pomoci téměř jistě brzy přestane chodit i na pravou přední. Došlo nám, že při Radečkovi asi stáli všichni svatí, protože kdyby se mu deformovaná nožka amputovala celá, určitě by se naučil běhat po třech, ale přenesl by celou váhu na přední pravou “zdravou” a ta by ji neunesla. Tím bychom ho doslova zabili. Znovu jsme se specialisty probrali všechny možnosti a existují už vlastně jen 2 cesty. Můžeme nedělat nic. Radečkův stav neřešit a nechat ho ve stavu, kdy mu o 20% kratší nožka při každém špatném došlápnutí krvácí. V těle bude mít neustálý zánět, nohu budeme dál denně převazovat, bránit mu v pohybu ačkoliv je to velmi aktivní pes, a budeme čekat na konec, až se jedna nebo druhá nožička zbortí. A když píšeme konec, myslíme eutanázii. Je tu ale ještě jedna možnost.
Tou j
e naděje na život s co nejmenším omezením a pozitivními vyhlídkami do budoucna. S vidinou adopce skvělou rodinou. Ta naděje má zkratku ITAP. Jde o protézu používanou v případech amputace končetiny umožňující připojení exoprotézy, která nahrazuje ztracenou končetinu. To znamená, že by Radečkovi v prvním kroce amputovali vyrotovanou a deformovanou část tlapky nad karpem a po zhojení by mu v dalším kroku voperovali pevnou protézu. Implantát se integruje s kostí, tkáň obklopující implantát přilne k povrchu kovu. Na ten se pak nasadí pevná protéza, takže převazy, ortézy, infekce, antibiotika, zákazy běhání se smečkou, koupání v rybníce…. to vše by se stalo minulostí. Radeček by mohl plnohodnotně žít jako normální, zdravý, čtyřnohý pes.
Na klinice v Praze mají s podobnými případy zkušenosti, ačkoliv materiál je potřeba objednat ze zahraničí. Vlastně nám teď brání jediné a to je částka, kterou tento náročný zákrok spolkne. Bavíme se cca o 150 000 Kč. To je hrubý odhad, pokud se neobjeví žádné další komplikace. Není to málo, ale kolik stojí život? Pokud bychom se rozhodli neoperovat, nedáváme veselému pejskovi s obrovskou chutí do života víc než pár let v omezeném, v podstatě klidovém režimu a bez všeho, co tak miluje. Pejskovi, který si tak moc vytrpěl, kterého už člověk jednou zradil, pejskovi který nám každý den dokazuje, že život je krásný a handicap není problém. My mu tu šanci dát musíme, ale potřebujeme vás, vás všechny. Založili jsme Radečkovi sbírku na Donio a moc prosíme, dejte mu společně s námi šanci na život. Každá koruna se počítá.
Radeček má za sebou artroskopii, kdy mu byly vyjmuty úlomky z kloubu “zdravé nožky” a nález na chrupavce nás utvrdil v tom, že protéza je pro něj správná cesta. Pomoci můžete i sdílením.
Děkujeme, že nám pomáháte pomáhat!
