Zubožený jorkšírek konečně odchycen

Ohlásily ho starostovi a ten volal k nám. Ája to měla nejblíž, ale pes všechny překvapil, když se k němu dostala, vystřelil ze křoví, pelášil jako zajíc a pak se ztratil v remízku kousek od dálnice. Prostřednictvím FB jsme požádali místní o pomoc s lokalizací, ale slehla se po něm zem. Týden jsme projížděli okolí, ale nikdo ho neviděl, nikdo ho neohlásil. Mohl se vrátit odkud utekl, k někomu staršímu, kdo o něj už není schopen pečovat. Nebo někde venku zemřel, srazilo ho auto atd. Až včera! Všimli si ho zaměstnanci Net4Gas, ležel na parkovišti mezi zaparkovanými auty, v bezprostřední vzdálenosti od silnice, desítky metrů od dálnice, vzdušnou čarou 3 km od místa, kde jsme ho “lovili” naposledy.

Bylo jasné, že tentokrát to musí klapnout, protože třetí šanci už bychom nemuseli dostat. Ležel tam, úplně odevzdaný, stále ale ve střehu a připraven vzít nohy na ramena. Opatrně slupl pár lžiček konzervy, po očku pozoroval dění kolem, do klece se ale neodvážil. Nádech, výdech a pak stačila chvilka jeho nepozornosti a už neměl šanci utéct. Máme ho, nakládáme do auta a teprve nám hlavou letí, co s ním teď? Jak to na Psím ostrově uděláme? Kam ho ubytujeme, když je plný blech, jeden velký dred, samé klíště. Takto malý pejsek nemůže jít v chladném počasí do venkovního kotce. Psí domeček je obsazený a rozhodně nemůžeme ohrozit naše pacienty Radečka, kterého čeká operace a nasazení protézy, ani Trishu, která má přes externí fixátor v podstatě otevřený průchod do kosti a nemůžeme si dovolit zavléct jí do nohy infekci.

Malé tělíčko obalené špínou, se srstí samý dred a bodlák. Drápy přerostlé tak, že se zapichovaly do polštářků. Báli jsme se, co objevíme pod srstí. Kdyby tak stál Maják, dojeli bychom autem až ke karanténě, tam bychom ho vykoupali, ostříhali, ošetřili, umístili do tepla a sucha. Vše pod jednou střechou, v komfortu pro něj a bezpečně pro naše stávající trosečníky i nás. Konec snění, Maják ještě nestojí a sbírka na okna a dveře zatím není u konce. V nouzi volej přítele a tak jsme s prosíkem oslovili Pavlíka ze @Salon Beruška Břeclav, který nás ani po pracovní době neodmítl a když jsme dorazili, řekl, že takovou hrůzu osobně nikdy neviděl. Trvalo přes 2 hodiny než se z té špinavé nevonící koule povedlo vyloupnout úplně jiného pejska. Vlastně psí holčičku. Po těle má spoustu zahnisaných boláků způsobených větvičkami a osinami zapíchnutými do kůže. Několik jsme jich vytáhli hned, z hlubokých ran vytekla spousta hnisu a silně krvácely. Promptně jsme stav konzultovali s veterinaIvancice a jsme objednaní na komplexní vyšetření. Antibiotikům se nevyhneme a můžeme jen doufat, že holčičce nebude nic vážného a bolístky se rychle zhojí. V koupelně starého domu jsme jí zřídili provizorní karanténu. Ne, není to ideální, ale je to to nejlepší, co pro ni teď můžeme udělat. Zklidnila se, už se po nás zoufale neohání zoubkama a dohání spánkový deficit. Budeme jí říkat Debie.

A to je začátek, protože není jasné, kdo ji do tohoto šíleného stavu dostal. Máme důvodné podezření, že fenka má někde v okolí majitele, který zanedbal péči. Fenku buď vyhodil nebo mu možná utekla a tím si zachránila život. Bodláky sice může pejsek posbírat na jedné vycházce, ale drápy přes noc nepřerostou v orlí pařáty. Co když má tento člověk další pejsky? Skrze čip se majitele bohužel nepodařilo dohledat. Pokud víte, komu by fenka mohla patřit, napište nám do zpráv nebo na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

A pokud nám chcete pomoci a přispět na péči o Debie, budeme vám moc vděční. K dispozici vám je číslo účtu veřejné sbírky 2601143882/2010 s VS 23007 IBAN: CZ41 2010 0000 0026 0114 3882.

Přispět můžeš jednoduše i pomocí tohoto QR kódu

Děkujeme, že nám pomáháte pomáhat! 🧡