Kauza Pánov
Potřebovali jsme nádech a odstup, abychom našli sílu se s vámi podělit o další neuvěřitelný příběh jedné psí rodinky. Příběh smečky z Pánova, pro kterou bylo tornádo vlastně obrovským štěstím.
Od prvních dní po vpádu tornáda na jih Moravy, ve všem tom zmatku a stresu, jsme byli od Marcela Honců Harbichová (ČČK v terénu) informováni, že v Pánově, kde pomáhala, se ze šopy (rozuměj dřevěné polorozpadlé kůlny) na opuštěném pozemku ozývá štěkot několika psů, ale že žádný není vidět, tedy jsou tam asi uvěznění. Ptali jsme se všech zasahujících složek, nikdo o žádných psech nevěděl. Naopak nás ujišťovali, že všichni psi z Pánova už jsou v bezpečí. Byla neděle. Hlídka Městské policie Hodonín, přizvaná veterinářka, několik domorodců a dobrovolníků se spolu s námi sešlo v místě, odkud štěkot vycházel. Bylo odporné vedro, Pánov doslova srovnaný se zemí, všudypřítomný prach nás dusil. Podařilo se dohledat a kontaktovat majitelku pozemku. Ta však žádná zvířata nevlastnila, a ani nebyla místní. Dovolila nám na pozemek vstoupit a doslova se probourat do boudy stlučené z desek, do které nepronikal vzduch, ani denní světlo.
Za hlasitého štěkotu jsme postupně vysvobodili 5 zablešených, vyděšených psů. Všeobjímající horko ještě zesilovalo ukrutný puch. Hlína byla nasáklá močí tak, že nás štípaly oči a zvedaly se nám žaludky. V takových podmínkách jsme nemohli zvířata nechat. V tom momentě bychom za roušky platili zlatem. Už na první pohled byla jedna fena vysoce březí a sotva dýchala. Jiná měla tržnou ránu na tlapce. Všechny feny byly evidentně po štěňatech, možná i opakovaně a samci nebyli kastrovaní. Ještě na místě jsme všem zkontrolovali čip. Žádná ze tří holek, ani dva psí kluci čip neměli. Poptali jsme se v okolí, ale nikdo se ke psům nehlásil. Psi byli žízniví, “uvaření” horkem. Odjezd na útulek jsme proto neodkládali. Během jízdy se k puchu moči přidala nelibá vůně obsahu psích žaludků. Co víc si přát.
Cestou jsme přemýšleli nad tím, jaký to byl zázrak, že chatrnou kůlnu schovanou pod stromy uprostřed lesíku tornádo neodneslo, ačkoliv všude kolem napáchalo zkázu. Spolu s tím nás ale napadaly mnohé další otázky. Psi nebyli vyhublí, někdo je musel krmit. V kůlně byl starý kastrol a v něm na dně vody. Komu patřili? Kdo je za jejich životy zodpovědný?
Po příjezdu na útulek veterinářka všechny prohlédla, ostříhala přerostlé drápy, ošetřila čerstvé rány a doporučila nám neodkládat sono vyšetření pro potvrzení či vyloučení březosti. Jedna fenka měla hmatné bulky na obou mléčných lištách. Ještě aplikovat přípravky proti vnějším i vnitřním parazitům a ubytovat. Hned následujícího dne jsme jeli na sono se všemi třemi holkami. Na 100% byla potvrzena pouze březost ASI druhé nejstarší, šedivé střapaté, dnes už jménem Papája. Do týdne se jí narodila 3 štěňátka. Radost nám netrvala dlouho. Díky nulové péči původních majitelu přežilo jen jedno a ani to ještě nemá vyhráno, protože matka nebyla pravděpodobně nikdy očkovaná, ani odčervená, otcem je možná její syn. Děláme, co můžeme a umíme. Z roztomiloučké hromádky štěstí roste veselá a zvídavá holčička. Zatím jméno ani pas nemá, s každým kýchnutím a řidším hovínkem mírně panikaříme, takže všichni držte pěsti, aby se jí nic nestalo.
Kromě Papáji a její dcerky mají všichni psíci hotové kompletní očkování, jsou odčervení, čipovaní, kastrovaní a připravení odejít do nových domovů.
Kluci Tajtrdlík a Dunčo byli zpočátku absolutně prosti jakýchkoliv hygienických návyků, pračka u nás jela nepřetržitě. Nebylo se čemu divit, když pomyslíme, v čem léta žili. Toto, i své strachy už překonali a brzy jim vytvoříme inzertní alba. Margotka zatím válčí se stínem bázlivosti, nechce se pustit modelů starého života. Hodně štěká a vyvolává šarvátky i s velkými psy. Věříme, že i její dušičku nakonec vysvobodíme.Pejsci u nás prošli kompletním veterinárním vyšetřením. Postupně zveřejníme jejich alba a budeme jim hledat ty nejlepší rodiny. Už nikdy nebudou živořit potmě v nějaké šopě.
AKTUALIZACE 20. 10. 2021
Věřili jsme v zázrak, že si malá Edith Piaf, jediné přeživší štěňátko, vybojuje své místo pod sluncem!
Ale člověk není a nebude nikdy připraven na všechno, co ho v životě se psy potkává.
Ptáte se, co nového s pánovskou smečkou. Zatímco už i Papája, vzorná matka tří u nás narozených štěňat, má za sebou kastraci, připravovali se všichni ostatní pánovčáci na odchod do nových domovů, neb mají hotové kompletní očkování, jsou opakovaně odčervení, čipovaní, kastrovaní a připraveni na trpělivé a chápavé rodiny, které budou pokračovat v jejich resocializaci. Mysleli jsme si, že nejmladší Edith Piaf zůstane u nás. A když píšeme zůstane, je tím myšleno napořád. Zájemce o adopci této dokonale způsobné bytůstky už hledat nebudeme. S obrovskou bolestí a zároveň zlostí jsme se snažili pochopit, proč se takové věci dějí. Editka nám před časem zkolabovala a jen díky obětavosti Veterina Ivančice se nám ji podařilo „nakopnout“, abychom se zaradovali a hned nato propadli do smutku, když jí byla na specializovaném kardiologickém pracovišti ABClinic veterinární klinika diagnostikována dosti ojedinělá dysplazie až aplazie mitrální chlopně. Lidštinou – Editka neměla srdeční chlopeň a prognóza byla velmi nepříznivá. Rozhodli jsme se udělat vše, co umíme a můžeme, aby byl její život kvalitní každý den, ať bude jakkoliv dlouhý. Aby se cítila milovaná a šťastná, jak jen to půjde.
Poté, co jsme se dozvěděli Editčinu diagnózu, která pravděpodobně pramení z úzké příbuzenské plemenitby, rozhodli jsme se pozastavit hledání vhodných adoptivních rodin všem pánovčákům, dokud neabsolvují totéž speciální kardiologické vyšetření a my nebudeme mít jistotu, že novým rodinám svěřujeme zdravá zvířata a nezpůsobíme celoživotní komplikace, ba dokonce bolest v podobě ztráty psa, kterého si rodina zamilovala. Obavy se naštěstí nenaplnily. Papája, Tajtrlík, Rozárka i Dunčo jsou zcela zdrávi. Margotka má doporučeno srdíčko sledovat, medikace však potřeba není, chlopeň funguje a ač nemá zcela správný tvar, tak na kvalitu života nemá vliv. Trochu se nám ulevilo.
Tento příspěvek jsme začali psát už před týdnem. V té době jsme věřili, že existuje cesta. Že to zvídavé a chytré štěňátko tady na světě musí ještě zažít spoustu radosti. Pak se ale její stav prudce zhoršil. Nejdříve přestávala dýchat jen v nočních hodinách, později už i za denního světla. Léky nefungovaly. Dávali jsme dohromady informace, kontaktovali kardio odborníky se zbožným přáním najít někoho, kdo by byl ochoten riskovat a srdce malé Editky operovat. Bohužel, její křehké tělíčko svůj boj s nepříznivým osudem prohrálo. Byla nejsilnější ze všech sourozenců a i tak se dožila pouhých 3 měsíců. Není to fér. Jakou radost by zas člověk měl z hovínka v pantofli a co by teď dal za roztrhaný koberec, jen aby žila a radovala se. Pochovali jsme ji v místě, kde nás bude mít stále na dohled.
Smutné, že nemáme čas na truchlení, když jsou tu pořád další tři desítky psích čumáčků, kteří potřebují naši 100% péči. Omlouváme se Vám, kterým jsme nezareagovali na maily a zprávy. Děkujeme za trpělivost a pochopení.
Ačkoliv dlouhodobě držíme vysoký standard, co se veterinární péče týká, kardiologické vyšetření jsme neplánovali. Asi tušíte, že kdyby se něco podobného opakovalo, udělali bychom to úplně stejně a protože nás celá záležitost včetně Editčiny hospitalizace celkem vyšla na 13 785 Kč, budeme moc rádi za každý finanční příspěvek na náš transparentní účet 2700453368 / 2010, s poznámkou “Panov”.Děkujeme, že nám pomáháte pomáhat
