Strašák jménem GDV
Co je to GDV? Syndrom dilatace a torze žaludku (z angl. gastric dilatation and volvulus), častěji prostě známé jako „torze“.
Jedná se o akutní, život ohrožující stav, který bez zásahu veterináře končí smrtí psa. Žaludek psa se dilatuje – zvětší svůj objem – a přetočí kolem podélné osy. Tím pádem se jeho obsah nemůže posunout dále do zažívacího traktu a pes jej nemůže ani vyzvracet. Zároveň dochází k uskřinutí velkých cév. Žaludek s sebou často odtáhne i slezinu, která se také přetočí a zvětšuje svůj objem. Velmi rychle dojde k odumírání stěny žaludku a rozvoji multiorgánového selhání. V řádu pár hodin pes umírá.
Proč se tohle stane a jak tomu zabránit? Jednoduchá otázka a těžší odpověď, protože při sebelepší péči se bohužel může stát, že k torzi dojde. Obecně častěji k ní dochází u psů velkých plemen s hlubokým hrudníkem, ale není to pravidlo a může se objevit u kteréhokoli plemene. Největší vliv na vznik syndromu má krmení a pohyb brzy po něm. Nejspolehlivějším řešením je takzvaná gastropexe – přišití žaludku ke stěně břicha, většinou prováděná např. při kastraci feny. Ovšem i zde není úspěšnost 100%. Pokud psa nechcete nechat preventivně operovat, je potřeba dodržovat klidový režim po nakrmení a nekrmit velké dávky najednou, nenechat psa se volně přežrat např. nehlídaných granulí. Doporučováno bývá i krmení z vyvýšené polohy. Důležité je krmit psa tak, abyste jej mohli poté sledovat a pokud by k torzi došlo, mohli mu pomoci (ne před odchodem do práce, před spaním atd.).
Pokud už k torzi dojde, nejzásadnější věc je totiž jen jedna – čas. Čím dřív se pacient dostane na veterinu, stabilizuje se a operuje, tím lepší má šanci na přežití. Když je zvíře „na stole“ nemá ještě totiž vyhráno. Mohlo dojít k odumření stěny žaludku ve velkém rozsahu, rozvoji šoku nebo často také k pooperačním srdečním arytmiím. Později pooperačně může dojít k porušení sutury žaludku a rozvoji sepse. Z hlediska prognózy jsou nejdůležitější první tři dny po operaci.
Během zákroku dojde k vypuštění nahromaděného obsahu ze žaludku, jeho přetočení na správné místo a přišití za žebra k břišní stěně tak, aby se nemohl znovu přetočit. Při komplikacích pak např. i k odstranění sleziny, nebo kusu žaludeční stěny.
A teď to nejdůležitější – čeho si všímat? Pokud pes divně zrychleně dýchá, má nafouklé břicho, je apatický a snaží se zvracet – ale nic z něj nevyjde – okamžitě jeďte na veterinu a cestou volejte veterináři, aby s vámi počítal.
A pokud nastane ta horší varianta a pejsek nepřežije, je vhodné si to nevyčítat. Protože ani ta nejrychlejší reakce nebo přesné dodržování krmných návyků nejsou zárukou přežití. Torze je prostě strašák všech majitelů – i veterinářů a vždy je potřeba držet si palce a mít trochu toho „štěstíčka“.
MVDr. Veronika Míčová