Irwin von Dočasky

Irwinek ❤️

Vždycky je vše, jak má být...

V lednu začala nejstarší dcera toužit po štěněti, které by mohla vše učit a brát s sebou mezi lidi...

Chápejte, máme doma dva psy. Přesněji řečeno feny, které jsou takové, jaké jsou. Minie je krysařík v letech s vadou srdce. Tu šetříme a snažíme se, aby byla co nejvíce v klidu. Dafné je 6 let stará kříženka velkého plemene, která má za sebou náročný start do života a je prostě “jiná”. I přes snahu ji socializovat se necítí mimo domov dobře. Brát ji s sebou na výlety nebo dovolenou je nemyslitelné. Je šťastná u babí s dědou, a tak tam tráví chvíle, kdy jsme pryč.

Proto jsem dcery touhu po štěněti naprosto chápala. Když začala hledat vhodné plemeno a vybírat chovatelské stanice, začala jsem se pomalu na nového člena rodiny ladit. Zaujal mě příběh narození štěňat zlatého retrívra, ale po oslovení chovatelky, jsme zjistili, že žádné štěně volné nemá... Zklamání dcery a zbytku rodiny akorát vedlo k tomu, že nejstarší začala urputně hledat jiného psa. A já přišla na to, že mi to vůbec nedělá dobře.

Sladit požadavky celé naší “smečky” nebylo snadné. Manžel chtěl “pankáče”, prostřední nic loveckého, co by jí “zakouslo” morčata nebo králíka. I o kočky se bála. Nejstarší toužila po kontaktním a lehce ovladatelném kámošovi. Já si přála “skladného” psa, který k nám zapadne a bude akční, když my budeme akční a naopak v klidu, když zrovna žádná akce nebude. Bylo mi jasné, že samotná péče a potřebný čas stejně bude na mně.

Každé vybrané plemeno mělo něco, co mi nesedělo. A že jich bylo! Byla jsem už tak zoufalá, že jsem zvedla telefon a volala SOS mojí psí guru Áje z dočasky.cz. Kdo jiný by mi uměl poradit, jakého psa vybrat tak, aby splňoval vše, co si přejeme.

Měla na mě celých 10 minut! Vyslechla mě. Zeptala se: “To už je všechno?” Já že jo a co ona jako na to...
Odpověď: “Mám pro tebe štěně!”

Jak jinak. Já tady 5 let zachraňuji a dočaskuji opuštěné psy a chtěla bych si pořídit papíráka! To byl také důvod toho mého “divného” pocitu, když jsem si představila, že si takové štěně pořídíme. A možná i moje letitá zkušenost s prvním a posledním papírovým psem, kterého jsme měli v rodině a museli ho po 2 letech nechat uspat kvůli vrozené vadě ledvin.

Když to zkrátím. Byl pátek, tři dny před mými 40. narozeninami a já omluvila děti ze školy a školky s vyrazili jsme na výlet. Řekla jsem si, že buď to tam bude nebo nebude, nebudu nic hrotit. Ája tam měla víc adeptů na adopci, tak mi bylo jasné, že tak či onak se psem asi odjedeme.

Z fotek působil Irwin úplně jinak než ve skutečnosti. Byl daleko menší a milejší, než jsem si ho představovala. A když jsem viděla, jak si padl do oka se Sebastiánem, který na budoucího člena rodiny žádné požadavky neměl, měla jsem jasno. ❤️

I když jsem pak měla před objektivem i ostatní “volné” dočaskáče.cz, Irwin byl jasná volba. Sepsaly jsme s Ájou adopční smlouvu, zaplatila jsem adopční poplatek, vyfasovala výbavičku a po těžkém loučení (Áji, jsi skvělá, žes to dala a žes nám ho dala) jsme vyrazili směrem domů. Dnes je to měsíc, co je Irwin s námi. Ač jsem byla já ta poslední, co by chtěla dalšího psa, jsem šťastná, že ho máme.

První dny byly náročnější, ale to je tak po adopci vždycky. Je to změna úplně pro všechny. Irwin zapomněl, že už umí čůrat a kakat venku, vše, na co narazil, bral jako hračku, psí holky ho začaly vychovávat... Kocour, když viděl Irwina, tak se raději odstěhoval.

Musela jsem mít oči všude a všechny usměrňovat. S trpělivostí uklízet loužičky a nabízet hračky místo bot. Pořídili jsme dokonce klec, na kterou byl Irwin zvyklý. Slouží jako dobrá odkladová plocha na bundy a Irwin si do ní chodí lehat jen, když chce mít od všech pokoj. Zavřený v ní snad nikdy nebyl.

Po 14 dnech si vše krásně sedlo. Irwin si už dávno vzpomněl, že doma se potřeba nevykonává. Věděl, čím zaručeně vytočí Dafné a schytá trest, tak se těmto situacím začal vyhýbat. Z Minie má srandu. Sebastiána má parťáka na hraní. Jsou si věkově a energií hodně blízcí. Kiki s ním dělá kraviny a on ignoruje její domácí zvířectvo. Kocour se vrátil domů. Kája se s Irwinem ráda pomazlí, vezme ho i ven, ale včera z ní vypadlo: “Stejně to je TVŮJ pes, protože nikoho jiného neposlouchá!”

Manžel, ten se tvářil nezúčastněně. První dny ho Irwin úspěšně ignoroval, ale teď taje, když ho přijde oblíznout...

A já? Já s ním jsem srostlá, noooo... Co vám budu povídat! Poslouchá mě, vytáhne mě ven. Dopřává mi sociální kontakt, protože se zapojuji mezi pejskaře a tím získává Irwin řadu kamarádů. Jsem hrdá panička, protože má skvělé přivolání (díky Ájo) a umí zůstaň.

Je to takové moje lepítko. Když vstanu, vstane i on, když si jdu lehnout, do minuty ho mám přilepeného na mém těle. Když mě bolela hlava, lehal si přes ní a úžasně mě zatemňoval... A ano, poslouchá hlavně mě, ale věřím, že ani ostatní to nevzdají.

Tak ještě jednou děkuji za Lesánka Irwina ❤️

Gabka & Irwin