KARA von Dočasky
Žíhaná Kara je na první dojem roztomiloučká psí holčička, kterou chcete umazlit a upusinkovat a dáte jí první poslední, když se na vás koukne korálkovýma očima a zavrtí hadím ocáskem. Druhý, delší pohled, už vám odhalí rošťandu, připravenou nasávat vůně a kouzla světa.
Její máma Cora žila na ulici, tam také zabřezla. Otcem je pravděpodobně retriever. Ujala se jí starší paní. U ní se Kara a dalších 7 sourozenců narodilo. Šest z nich už nežije, Kara a její sestra Teena měly štěstí. Dostaly se k nám, když měly 4 týdny. Dnes už jsou kompletně očkované, čipované a mají pas. Dny tráví na prostorné zahradě se smečkou psů, postýlky mají uvnitř domu a jsou zvyklé na kennel, ve kterých rády i cestují. Milují lidskou společnost, vodu, lumpárny, honičky a přetahovanou o hračky. V dospělosti to budou slečny většího vzrůstu kolem 25 kg.
Z nového domova
Ahoj všichni, jmenuji se Kara, ale říkají mi „Kari nebo taky smrdíš či sviňucho“.
Mám se tady skvěle. Za těch pár měsíců jsem si dokázala všechny omotat kolem pravé přední packy. Především pánečka a babičku, která za mnou chodí na pravidelné ňuchňací sedánky – ano, jsem hodně mazlivá, když se mi samozřejmě chce. Mám tu taky kámoše Alvina, kterého nejraději na zahradě provokuji, a on mě pak celý vzteklý honí. Prý jsem mu vrátila krev do žil. Taky ráda hrabu díry v opečovávaném trávníku, to prý zase vřela krev v žílách pánečkovi. Jsem prostě asi takový života budič.
Doma mám kopu hraček a všechny jsou jenom moje. I přes to mám nejraději dřevo, které rozcupuji na milimetrové kousky a poroznáším ho po celé sedačce – opravdu nevynechám ani kousek. Do toho pak hodím rozkousanou botu či vypreparovanou ovci. To já jen, aby se pak panička doma nenudila.
Jsem taky pěkná „vlezdoprdelka“ a umím ze sebe dělat opravdovou chudinku. Stačí vyvalit oči a sklopit uši, pak je mi vše odpuštěno. Přiznám se, trochu toho zneužívám. Ráno jsem vzhůru jako první. To buď obtěžuji Alvina, nebo chodím kolem postele a kňučím. Jóóó to mi jde asi dobře, protože následně vždy někdo vstane.
Mám dvacet kilo a jsem zaprděná, ale já se rozhodla, že více už neporostu. Držím si linii, protože jsem pak svižná, pružná a nikdo na mě nemá. Stále jsem trochu strachoprd, nemám ráda ostatní lidi, mám jen svoji smečku a to mi stačí. Kompenzuji to však tím, že jsem hodná venku a panička o mně říká, že jsem i učenlivá. No joo, snažím se, když vidím, jakou jim to dělá radost, když umím něco nového.
Na závěr musím dodat, že jsem na paničce a především Alvovi dost velká závislačka. Taky aby ne, když spolu trávíme tolik času… Jinak jsem prostě boží a všichni mě milují, i když panička občas vzývá peklo. No hold, co chtěla, tak má.
Mějte se krásně kamarádi!
Vaše Kari