Rodina, která tvrdila, že zvířata miluje, je nechala hladovět v otřesných podmínkách
Když jsme přebírali štěňata v Mikulčicích, mezi řečí vyšlo najevo, že rodina vlastní ještě dva dospělé psy a několik hospodářských zvířat. Už tehdy jsme nabídli pomoc i pro tato zvířata. Když přijdete o střechu nad hlavou, není to lehká situace a starostí máte tolik, že se každá pomocná ruka může hodit. Majitelé se dušovali, že žádnou pomoc nepotřebují, konzervy pro dospělé psy sice převzali, ale s tím, že všeho mají dostatek, svá zvířata milují, doslova “jsou to srdcovky” a je o ně dobře postaráno.
S boxeřími štěňátky Tysonem, Stellou a Ayssou už jsme vás seznámili. Ještě jsme vám ale nepředstavili Olafa a Bizie.
Jak to celé začalo? Čtěte: Hrůza a vztek: Příběh zanedbaných štěňat, kterým dáváme naději
Potřebovali jsme vyřešit akutní stav štěňat, ale ostatní zvířata nám stále ležela v hlavě. Strašilo nás pomyšlení, že by snad rodina nemusela mluvit pravdu. Co když jsou stejně jako štěňata hladová a v nouzi? O týden později se naše obavy potvrdily. Dva dospělí psi (kteří, jak rodina tvrdí, rozhodně nejsou rodiči štěňat) se s hospodářskými zvířaty odstěhovali do sousedních Lužic. V jakém stavu jsou, jsme nevěděli, dokud jsme se na místo nezajeli podívat. “Chov” jsme navštívili se svolením majitelky pozemku, která jej rodině v dobré víře pronajímala, ale až do tohoto dne netušila, jak se zvířata mají. Čekala nás hrůzná podívaná. Dva velcí psi doslova zabednění v podomácku vyrobené boudě metr na metr, vystrkovali hlavy škvírou pod střechou a zběsile štěkali. Uvnitř neměli vodu ani jídlo, na podlaze jen kus molitanu. I skrze ten malý otvor bylo vidět, že jsou vychrtlí. Marně jsme na boudě hledali dvířka, kudy by je “páníček” pouštěl ven. Bouda byla bytelně uzavřená, žádná petlice, žádný zámek. O kousek dál podobným stylem stlučený přístřešek, ve kterém již několik let pohromadě žili kráva, 5 ovcí a beran. Uvnitř neměli ani trochu vody, žili na slabé vrstvě mokré a špinavé podestýlky, přestože venku mrzlo, neměli žádné seno ani jiné jídlo. Kráva přesto nevypadala na první pohled zanedbaně. Ovce na tom byly mnohem mnohem hůře. I přes evidentně několik let nestříhanou vlnu jsme si nemohli nevšimnout, že jsou to chodící kostřičky potažené kůží. A navíc v počátku laktace, takže březí! Ovce, které nemají dostatek živin pro své tělo, mají donosit, porodit a živit mládě? A jak by dopadla na kost vychrtlá štěňátka, pokud bychom je včas nepřijali na Psí ostrov? Byla by také zatlučená do malé boudy? Přežila by vůbec venku mrazy, které v tom týdnu panovaly? Nemáme slov.
O vážnosti situace se přijeli přesvědčit také starostové obou obcí v doprovodu městské policie. Když v tom se u brány pozemku zjevil jeden z majitelů zvířat, pan K. Š. mladší. Po počátečních velmi vášnivých rozhovorech a na naše naléhání vzal aku vrtačku, povolil vruty a psy vypustil z boudy. Ano, čtete dobře. Bouda opravdu neměla žádná dvířka, jejich majitel prostě odvrtal několik vrutů, sundal prkno, vychrtlí psi vylétli z boudy a pustili se do misky marketových granulí. Oba byli velmi vystrašení, údajně proto je mladší z majitelů, pan K.Š., připl na řetěz a na otázky, zda je podle něj výživový stav zvířat v pořádku, nebo to, že se ke psům dostane jen pomocí vrtačky a že je pustí na půl hodiny z budky a pak je zpátky zavrtá a jde domů do tepla, dát si večeři? kloudné odpovědi neměl. Proč jsou i jejich ovce jen chodící kostry a navíc březí? Proč nemají vodu a seno? Proč nechodí do prázdného výběhu? A proč nám k sakru před týdnem tvrdil, že péči o ně zvládá a neřekl si o pomoc? Podle něj je vše v pořádku. Má svoje zvířata rád, chodí za nimi a je to jeho koníček. Tohle je láska?
Po více jak dvouhodinovém překřikování nám pan K.Š. ml. dal za pravdu a naložil nám psy do auta.
Ač jsme Psí ostrov a pečujeme primárně o psí trosečníky, v případě nouze jsme schopni otočit vesmírem a pomoci i jiným zvířatům. Do večera jsme měli rozjednané bezpečné místo a jídlo pro ovečky, berana i kravku u chovatele, který má s těmito zvířaty zkušenosti. Zajistili jsme také specializovaný převoz a vše potřebné. Byli jsme připraveni zvířata neprodleně převzít a bojovat o jejich životy. Pan K.Š. ml. se zvířat nechtěl vzdát, vymlouval se na otce K.Š. st. a dle jeho mínění se stará/ají dobře. Nepochopili, jak velký problém si udělali a chtěli si vzít 48 hodin na rozmyšlenou. Hned druhého rána ale zvířata přestěhovali neznámo kam. Tím promarnili šanci dohodnout se, zmírnit následky vlastních (ne)činů a zajistit i hospodářským zvířatům potřebnou pomoc. Případ si převzaly patřičné úřady a nám nezbývá než doufat, že jsou zvířata naživu a dřív nebo později budou zachráněna.
Pes Olaf a fenka Bizie jsou v bezpečí na Psím ostrově. Podle tvrzení bývalých majitelů je Bizie vykastrovaná. My jsme přesvědčení, že je to lež a je matkou štěňat, Olaf otcem. Veterina ukáže. Oba jsou slušně řečeno ve velmi slabé výživové kondici, Olaf má nejspíš zlomené prsty na levé hrudní končetině, Bizi měla na krku přetržený obojek nadvázaný kusem špagátu, když ji pan Š. přivázal na řetěz, dusila se. Nový obojek jsme jí dali hned na pozemku. Pomalu je oba rozkrmujeme, opakovaně odčervíme a absolvují veterinární kolečko. Když poprvé položili packy na půdu Psího ostrova, bylo vidět, že si nabyté svobody užívají. Olaf je klidnější, ještě se rozkoukává, ale bude z něj príma rodinný pes. Bizie vypadala jako neřízená střela a velká ochránkyně rodiny, práce s ní bude náročnější, ale jistě brzy pochopí pravidla jejího nového domova a bude happy jak dva grepy.
Je nepochopitelné, proč rodina pana Š. zvířata chová, když jim není schopna poskytnout potřebnou péči. Alespoň tu základní. Kolik takových lidí je mezi námi? Mějte oči otevřené, nedávno zobrazený případ týrání hospodářských zvířat na karlovarsku, není ojedinělý. Mnohá zvířata jsou stále rukojmími nezodpovědných lidí a nemohou od nich sama odejít.
