HANIČKA von Dočasky
ADOPTOVANÁ
Hanička našla milující rodinu a Vánoce 2018 už tráví v novém domově ;-)
Příběh slepé fenky Haničky se nás nesmírně dotkl. Fenka, adoptovaná z útulku v roce 2015, přišla v důsledku zanedbání péče ze strany majitelky o oči.
Na začátku všeho byla myšlenka ... před půl rokem, když jsme ji polomrtvou a prokřehlou našli v odpadní jímce, byste si třeba mohli myslet, že Hanička nepřežije, a nebo že bude přinejmenším život s ní tak komplikovaný, že to my brzy vzdáme. Jeéénže, Hanička je sluníčko. Je dokonalá a všichni se od ní učíme brát věci a situace takové, jaké jsou. Bez předsudků. Učí nás radovat se z každého doteku, zastavit se, abychom si nenabili nos, vnímat vůně, zkrátka žít tady a teď. Tak, jako ona!
Hanička je bystrá, vlídná, nekonfliktní, tulivá, čistotná, skladná. Nepotřebuje žádnou speciální veterinární péči. Je zvyklá na granule, nebere žádné léky. Jen její srst potřebuje občasné česání, což má Hanička moc ráda. Na procházkách potkáváme lidi, kteří si ani nevšimnou, že Hanička nemá očička :-D V domácnosti, kterou zná, se pohybuje bez obtíží, prostředí však vyžaduje naprosté bezpečí - zajištěné nebo žádné schody, uklizené čistící a desinfekční prostředky atd atd. Jako domácnost s malými dětmi. Hanička nikam nešplhá, ale na křeslo vyskočit umí :-) A je zvyklá na prostornou kennelku.
Z nového domova
Naše Hanička je příkladem neskutečného životního elánu a chuti do života. Ač přišla o obě očička a tím i možnost se v prostředí dobře orientovat, přesto, že sluch jí pracuje tak na 5%, dokáže přiměřeně tomuto těžkému postižení fungovat. Je to velká bojovnice.
U nás se zařadila do velké psí rodiny. Se smečkou čtyř dalších psích kolegů dobře vychází. Když smečka hromadně vykazuje svou radost poštěkáváním a pobíháním, dostává se Hanička do „mixéru“ psích tlapek a tak, aby dala najevo, že je součástí smečky, přidá se také hlasitým bufáním.
Hanička má svůj svět. Většinou to vypadá, jako by nás v něm ani nepotřebovala. Nejraději se prochází bytem. Ze zahrady, kde by mohla trávit klidně celé dny, se vrací bezprostředně po vyvenčení. Miluje svůj pelíšek – tedy původně patřící „tetě Andulce“ – ten si vybrala a my, protože pro ni máme slabost, vzali jsme jej Andulce výměnou za jiný. Hanička je z něj nadšená. Nejen v noci, ale i během dne si do něj chodí relaxovat.
Smyslová omezení (a seniorský věk) nám znemožňují dělat s Haninkou cíleně nějaký psí sport, tak jako s ostatními členy smečky, ale přesto zahálku nepěstujeme. Chodíme na procházky do lesa a doma jí vytváříme zábavnou čichací hernu, kde celá nadšená mezi různými objekty vyhledává své oblíbené pamlsky.
Nedávno jsme k Haničce pozvali psí kadeřnici. Holka sice nadšená nebyla, ale kdyby se mohla spatřit v zrcadle, jistě by se na nás nezlobila. Vyloupla se z ní úplná krasavice!
Soužití s Haničkou u mě rozhodně ještě prohloubilo pokoru k životu, nesmírně mě duševně obohatilo, možná právě proto, že žít s takto hendikepovaným zvířetem není vůbec snadné. Velmi si cením svého muže i svých všech psů za to, že dokázali tuto pro ně hodně špatně „čitelnou“ psí kolegyni přijmout a respektovat její specifika chování.
Moc bychom si přáli, aby byla Haninka u nás v rámci svých možností šťastná. Máme ji moc rádi, prdelku.
Eva & Hanička
